Na začátku nového roku si často říkáme: „ Udělám toto a začnu s tímto, budu … a přestanu …“

Ale předsevzetí nepatří jen k tomuto období ! Můžeme je činit kdykoli a potom se těšit z toho, že je dodržíme.

Mělo by patrně obsahovat něco, co nám udělá radost a přinese potěšení, a také nás udělá krásnějšími a lepšími, bohatšími a zajímavějšími, sebevědomějšími. Zároveň nás naplní pokorou a úctou.

Jako učitelka cizích jazyků vřele a s láskou doporučuji začít se studiem cizích jazyků (velkých i malých - toto označení nemám moc ráda, jen prostě vyjadřuje počet jejich rodilých mluvčích) nebo se k němu znovu vrátit.

Léto jsem využila k návštěvě malinké země, Lucemburska. A nejvíce ze všeho jsem byla nadšena zjištěním, že i když je toto velkoknížectví vklíněno mezi Francii a Německo a jejich jazyky používá jako jazyky úřední, ze svého původně dialektu, kterým lidé mluvili jen doma, si prosadilo a uzákonilo vlastní jazyk, jenž vstoupil i do škol jako hlavní vyučovací jazyk. Taktéž se stal jazykem krásné literatury.

A co to znamená pro nás, cizince: Lucemburčanů není mnoho, Finů jakbysmet, přesto oba státy mají své vlastní národní jazyky a nám stojí zato se tyto jazyky učit a trávit nad nimi mnoho času. Malé jazyky zprostředkovávají své kultury jakoby pod mikroskopem a nesmírně nás obohacují. Jejich mluvčí nás zpravidla velmi obdivují a oceňují, že jejich jazyky studujeme nebo jimi mluvíme. Můj osobní tip na získávání přátel na celý život!

Díky velkým jazykům reprezentujeme naši národní identitu ve světovém měřítku, naši malou zemi s jejími úžasnými tradicemi a bohatou historií a kulturou můžeme vystavit světu na odiv. Tím přilákáme zájemce o nás a náš krásný jazyk.

A tak na prahu nového roku se ve svém skromném zamyšlení zaměřuji na malé i velké jazyky a důležitost jejich studia. Bez toho by povědomí o naší národní identitě jen sotva obstálo v globalizovaném světě.

Takže předsevzetí, třeba novoroční nebo únorové, červnové: Pusťme se do studia a zaručeně se budeme cítit hezky!