Nikoho z nás nenapadlo, když jsme se loučili před jarními prázdninami, které připadly ve žďárském okrese na týden od 9. – 13. března, že se po nich už neuvidíme jinak, než na monitorech našich počítačů, notebooků, mobilů nebo tabletů.

Na samotném konci jarních prázdnin přišla oficiální informace o vládním nařízení o uzavření všech škol. Nezalekli jsme se a tento fakt jsme přijali jako hozenou rukavici. Jak já, tak i moji studenti. K čemu jsou všechny aplikace, kterými disponujeme díky připojení na Internet? Na nic jsem nečekala a pustila jsem se do aktualizace Skypu a instalace WhatsAppu do svých elektronických zařízení. Když jsem byla hotová, napsala jsem studentům email a nabídla jim pokračování výuky za pomoci digitálních médií a již zmíněných aplikací.

Hned ráno v pondělí 16. března jsme se odhodlaně a s napjatým očekáváním nového pustili do práce. Skype a WhatsApp v naší škole používáme, ale doposud nikdy nebyly studium a výuka takto plošně a bezvýhradně zprostředkovány přes online platformy.

Zpočátku jsme tu a tam řešili a vylaďovali technické problémy: Skype ve zcela ojedinělých případech trucoval, WhatsApp byl někdy přerušován příchozími hovory, ale vše bylo vždy rychle vyřešeno a následně nebránilo hladkému průběhu výuky.

Takže již několik týdnů probíhá naše práce jako obvykle, ale online. Notně přibylo skenování (namísto kopírování) a zintenzívnila se výměna emailů s přílohami obsahujícími vypracovaná cvičení. Stále používáme učebnice, každý student tu svou podle své úrovně a postupujeme systematicky kupředu. Díky technologiím můžeme dále bez problémů používat nejrůznější další materiály a způsoby k obohacení a ozvláštnění naší práce a to nejen k procvičování konverzace, která představuje hlavní část našich lekcí.

Napjaté očekávání se rychle změnilo v sebevědomou každodenní rutinu a bravurní ovládání technologií. Studenti přešli na online způsob výuky spontánně, přirozeně, soustředěně, radostně a zaujatě. A to i ti úplně nejmladší.

Jako titul svého článku jsem parafrázovala název slavného románu Láska za časů cholery Gabriela Garcíi Márqueze. Můžeme být izolovaní, můžeme být i úplně sami, ale vždy můžeme milovat. A studium jazyků JE láska, je to láska k objevování, láska k novému, k něčemu, co je krásné a co nás obohacuje a vždy bude, o co se můžeme opřít, když je tak, jako je teď.

Mgr. Alena Hanzlová

Soukromá jazyková škola Sněžné