Poslední dubnový týden jsem strávila ve finském Jyväskylä prací na závěrečné zprávě bilaterálního projektu Comenius partnerství škol Biskupského gymnázia ve Žďáru nad Sázavou a Kuokkalan koulu v Jyväskylä. Projektu se účastním jako odborný jazykový poradce a psala jsem o něm v předchozích příspěvcích na svých webových stránkách. Výsledným produktem je blog Wirkko, který je přístupný přes běžné internetové vyhledávače.

Konec dubna přinesl i do Finska razantní příchod jara. Po sněhu zbyly jen zledovatělé zaprášené hromady, které pomalu odtávaly a jinak bylo všechno šedé a hnědé. Přesto je Finsko krásné i v tento čas. Krásné příslibem. V lesích vesele pozpěvovali ptáci, krokusy odvážně vystrkovaly vesele zbarvené hlavičky a všude poskakovaly rozradované veverky. Teploty se pohybovaly kolem +6 stupňů, ale jakmile vysvitlo sluníčko, všichni odhazovali svrchní oblečení a posedávali a procházeli se jen v tričkách a nejrůznějších topech. I ve škole děti trávily každou volnou chvilku venku, jen tak v ponožkách a nastavovaly tváře příjemného teplu.

Pro nás učitele se tento týden nesl ve znamení práce na závěrečné zprávě, která má dvě části. Pro každou zemi je jedna část vyplňována v národním jazyce a potom následuje část společná, anglická. Ráno jsme začínali ve sborovně a pracovali u počítače až do odpoledne. Spolupráce byla opravdu týmová. Finové jsou nároční partneři, přesní, dochvilní, velmi dobře připravení, ale také tolerantní a vstřícní. Závěrečnou zprávu pro národní agentury vzdělávacích programů jsme společně vyplnili a připravili k oboustranné spokojenosti všech zúčastněných.

Kolegyně mi přeposlaly také své dotazníky s odpověďmi finských studentů a jejich rodičů, ve kterých zjišťovaly celkové hodnocení spolupráce s gymnáziem a českými partnery. Za všechny uvádím: „Nečekal jsem od účasti na projektu nic moc zvláštního, ale v jeho průběhu se vytvořila skvělá parta, vlastně nejlepší na světě, úžasní noví kamarádi, jedinečné zážitky a celá Česká republika s kulturou a vším. Moc děkujeme, VY ÚŽASNÍ.“

Po práci u počítačů jsme zajeli znovu do Petäjävesi, den byl jasný a slunečný, ale velmi chladný a dokonale jsme promrzli v našem pohádkovém dřevěném kostelíku. Stálo to ale za to, fotografie se povedly a navíc jsme si promluvili s milou průvodkyní a odpověděli novinářce místního zpravodaje na spoustu všetečných otázek.

Cestou zpátky jsme si užili překrásné scenérie: černý led jezer, nad kterým tu tam letěly bílé labutě. Jezera byla téměř celá pokrytá silnou vrstvou ledu který, když svítí sluníčko, na povrchu vypadá jako černé sklo. Kolem bílo černé břízy a kouzlo je hotovo. Finsko stojí za to navštívit v kterékoli roční době . Vždy se najde něco krásného a pokud mluvíte finsky, můžete se těšit vřelosti a přátelství, kterou potom Finové prokazují při každé příležitosti.